Ano přátelé, je tomu tak. O víkendu od 10.7. do 11.7. se sešla ve Stružinci společnost vybraných Gandalfáků, abychom spolu snědli 15 kg masa a vypili 100 piv.
Ale hlavní záměr byl, jako obvykle, dobře se pobavit a v některých případech i poznat nové lidi, nové příšeráky a příšeračky.
9.7. Pro mne začala tato rodinná sešlost už v pátek, kdy jsem se bezpodmínečně musel dostat do Prahy, abych vůbec dorazil, protože odjezdem bylo předběžně
vyhrožováno na šestou hodinu ranní. Nakonec se podařilo najít vhodnější spoj - tj. o dvě hodiny později. Po příjezdu do Prahy jsem začínal být nervóznější a
nervóznější proto, že Fang měl malinkaté nepatrné zpoždění a já měl vybitý telefon a nedalo se mi dovolat. Nakonec Krony vše vyřešil svou drzostí: Vešel do
nějaké pokladny, která vypadala, že by v ní mohla být i zásuvka a se svým typickým šarmem a grácii se zeptal pohledné pokladní, zda by si mohl na chvíli strčit
mobil do nabíječky. Pohledná pokladní, jmenovala se Renata, to vím ale pouze z cedulky, kterou měla před sebou, mi to samozřejmě dovolila. Poté mému mobilu
chvilku trvalo, než si zvyknul na pražský příděl elektřiny, ale nakonec se nám s Fangem podařilo sejít. Vystrašil mne, když jsem mu psal SMS. Stál vedle mne a
koukal, jak mi jde dobře psaní na mobilu. Když jsme se pozdravili, tak jsme hned utíkali za Gartem do práce. A protože zbývala trocha času a žízeň byla velká... tak
jsme ji cestou uhasili. Když pak Gartík přišel, zářil jako sluníčko, ke slovu přišly nezbytné pozdravy a nástup do metra, následovaný cestou na Černý most. Tam
byl dohodnutý sraz s aut... vlastně F13. Než dorazil, dostali jsme asi třikrát hlad, ovšem jen já s Fangem jsme ho mohli zahnat. Gart šel nakupovat. Po nákupu
jsme odhodili část bagáže a okružní cestou přes Prahu jsme se odebrali k F13kově lednici vyložit nakoupené věci. Nebýt mne, tak jsme se k F13 ani nedostali,
protože nevěděl, jaký klíč je od domovních dveří. Zde prohodil Gart perfektní hlášku: "To je masa skoro na transplantaci." Po úspěšném naskládaní masa do lednice
jsme k sobě ještě přibrali Irenu a jelo se přes ucpanou Prahu pro sud do Pivní pohotovosti, kde už nás čekala See-korka. Po zakoupení sudu a zapůjčení pípy jsme
ještě museli do Carrefouru nakoupit věci, které se nesehnaly v Makru a Fang si dokoupil pár půllitrů, aby nemusel moc čekat na další kousky. Po nákupu proběhla
ještě logistická debata s F13, rozloučení a hurá na zaslouženého Radka. Po vyčerpávající chůzi jsme konečně našli hospodu U Vysloužilce, kde jsme si sedli,
objednali a já se okamžitě odebral na záchod. Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že mám pouze asi čtvrtinu piva. Okamžitě jsem zjišťoval, který z přítomných
příšeráků mi to pivo upil. Gart, Fang, nebo See? Nakonec jsem zjistil, že jsem ho vypil já sám (což ovšem není pravda - pozn. Kronyho). Abstinující Gart mi
ochotně věnoval prý své pivo a přiťukli jsme si. Za to se na Garta rozhodně nezlobím. Po vypití asi tří piv jsme sedli na metro a jeli jsme spát. Já jsem se ještě
u Fanga podíval na Úsvit mrtvých, kde jsem byla naprosto skvělá hudba a pak hupky dupky do postýlky.
10.7. Sobota - den odjezdu
Budíček na můj vkus brzy (sotva na šestou - pozn. eF), ale dalo se to zvládnout, a po delším vstávání jsme se vydali se na cestu (delší vstávání měl pouze
Fang - pozn. Kronyho). Teď si nevzpomínám, jestli jsme šli pěšky, nebo jsme jeli metrem (metrem... a to byl ještě střízliv - eF). Každopádně jsme dorazili na
Hlavní nádraží, nakoupili proviant na cestu a sešli jsme se s Mortem. Ve vlaku jsme si sedli na zem, někdo poslouchal hudbu (Fang), někdo spal (Krony) a někdo
to skloubil dohromady (a kdopak zbývá?). Po chvíli cesty jsme přestoupili na další vlak, kde jsem se konečně dospal a Fang s Mortem se z nouze koukali na
Kill Bill. Po přestupu na poslední vlak, jsme si vzpomněli na Žirafičku, která se měla též zúčastnit, jen se pozapomněla ještě ozvat, jak to s ní vypadá. Nakonec
si ovšem narazila kotník a účast smutně (tušila, o co přichází (: ) odřekla. Nakonec jsme úspěšně dojeli na místo, upozorněni hodným průvodčím na naši
zastávku. Po výstupu se nás ujal milý starší pán, vysvětlil nám, kde najdeme hospodu a tak podobně (samý důležitý věci - eF). S vyplazenými jazyky jsme
se vydali tak, jak nás nasměroval a sto metrů od hospody se naplnilo Fangovo proroctví - zjevila se bílá (mystifikace - pozn. Kronyho) troubící Felície s
F13 (ARGH! - eF). Odevzdaně jsme nasedli a nechali se odvézt do Modrigenu na gandalfácký ranč. U již zapáleného ohně jsme se seznámili s Beru a Eldou
ve chvíli, kdy Irča donášela první várku obědového točeňáku... Jak tak sedíme a pojídáme svoje salámy a Gart se snaží rozfoukat skomírající oheň, jdou kolem
plotu tři holky. F13, známý to proutník, slušně pozdraví a zeptá se, co jsou zač. Děvčata odpověděla, že jsou z tábora a shánějí podpisy na petici pro přesunutí
vysílacího času Večerníčku na desátou hodinu ranní. Po dlouhé diskusi, jsme je nakonec přesvědčili, že deset hodin je pro nás moc pozdě, ale nakonec jsme se
jim všichni podepsali (stále požaduji šestou hodinu! - eF). Po asi půl hodince dorazila i druhá skupinka, před kterou jsme byli varováni, a po kratším vydírání
(a stejně jsem neviděl tu vyrovnanou řadu klečících a prosících dítek - eF) jsme jim podepsali. Po obědě někteří z nás propadli sportovnímu šílenství a házeli
si létajícím talířem a někteří z nás se připojovali na internet, aby pozdravili on-line gandalfáky. K tomu se pustil z notebooku Nightwish. Kolem třetí byl slavnostně
naražen sud a došlo k natočení prvních kousků - a současně se trénovala trpělivost. Pivo bylo celkem dobré. A protože někteří už měli zase hlad, došlo na rozpálení
grilů, které jsme předtím pracně (a komicky (: ) skládali dohromady. Gartovi se podařilo roztopit gril hned, ovšem mně a F13 se to nějak nedařilo, takže musel
pomoci Fang a nakonec se nám to s vypětím všech sil a dechu podařilo. V tuto chvíli bylo jasné, kdo je z nás asi největší zálesák a koho určíme hlavním
masařem a topičem (ano - je to Gart (: ). Pak už jen dogrilovat, zaslintat a ochutnat. Upřímně řečeno jsem takhle dobré maso nejedl hodně dlouho. No Gart je
prostě nej. Sobotní večer jsme strávili opět ve sportovním duchu. Já a See-korka jsme chvilku hráli badminton, a po chvíli jsme toho zase radši nechali díky
mé naprosté neschopnosti provozovat jakýkoliv sport kromě fotbalu. Chvilku se taky hrál baseball a Gartovi se podařilo ztratit tenisák, který jsme po dlouhém
hledání stejně nenašli. Abychom zahnali smutek, šli jsme to zapít a zajíst. Jak bylo řečeno, večer se hlavně sportovalo - házelo se talířem, hrála se ta hra, která
nevím, jak se jmenuje. Hrál se i bang, který mi F13 později vysvětlil, takže příště už vás porazím. Ano, sportoval opravdu každý, dokonce i Fang, který vyrazil na
procházku okolo zahrady. Přičemž mu blikaly uši (jsem ufon! já to věděl (: - eF). Když nastal ten správný čas, rozbalila se promítačka a my se náhle ocitli v kině
u Eldorana a koukali jsme na Shreka 2. Zima byla krutá, všichni zabalený ve spacáku, kromě F13 a Ireny, kteří seděli v autě. Film neviděli pouze tři lidé: Fang,
Mortík a Irena, kteří usnuli. U Fanga, si myslím, to bylo tím, protože měl dva půllitry a když jsme my dopili pivo, Fang už pil druhý (pche... prostá únava (: ). U
Mortíka nevím, ten měl tuplák. Po shlédnutí filmu jsme se odebrali na kutě.
11.7. Den poslední
První byli vzhůru pravděpodobně hostitelé (potvrzuji - eF - děkuji - Krony), pak se vzbudil Fang a pak já. Někteří dali snídani (Elda a Beru, v pořadí podle
začátku konzumace (: ), Fang čaj na zahřátí, já byl nasucho a Gartík se hned po probuzení hnal s půllitrem k sudu. Nikdo nebyl proti. Po ranním pivu a
probuzení dalších příšer nastal čas pro snídani a roztopení grilu. Spojili jsme snídani s obědem (Angličané tomu říkají "brunch" (: - eF) a na dobrý trávení
jsme si naordinovali výlet do modrigenských lesů. Tam se odehrála soutěž o krále střelců a vyhrál… já to ani nebudu říkat, je to hrozná nuda říkat, mně to přijde
trapné říkat, že zase vyhrál Gart. Pak jsme museli překonat modrigenský potok a Fang si usmyslel, že tento přeskočí. Rozebíhá se, skáče, ovšem nedoskočil až na břeh (však jsem
taky řekl, že suchou nohou to nebude (: - eF) a skončil po kotníky ve vodě. Po Fangovi skákal Gart a dovedete si představit, jak to asi dopadlo… V lese se ještě chodilo po kládě,
sbíraly se houby, znovu se překonával potok, sbíraly se borůvky a pak jsme se pomalinku vraceli na ranč. Po návratu na ranč jsme si dali pivo a přesunuli se dovnitř, kde se hrál
Mario. Ve znalosti této hry jsem se Gartovi téměř vyrovnal. Nutno ještě podotknouti, že nás přišli navštívit další příšeráci: Vortegon s Rambusem. Na Eldově konzoli jsme hráli ještě
tanky a F13 se pokoušel střílet do kachen, talířů a banditů. Kdybych mu to nerestartoval, tak tam střílí ještě teď. Zatímco si ostatní hráli, Fang vesele spinkal (únava (: ). No a hráli
jsme až do odjezdu. F13 byl znovu laskav a hodil nás na nádraží, kde jsme vyčkali vlaku a vyrazili k domovům. Těsně před odjezdem jsme ještě dotočili sud, natočili jsme PET láhev
na cestu, rozloučili jsme se a odjeli. Ve Stružinci nebylo možné zakoupit lístky na vlak, tak jsme museli počkat, až nás potká nějaký průvodčí, i stalo se. Po přestupu v Havlíčkově
Brodu jsme si koupili lístky, sedli jsme do kupé pro průvodčí a spali jsme až do Prahy (tentokrát jsem zase nespal já - eF). Před metrem jsme se rozloučili a See s Gartem odešli.
Já s Fangem a Mortíkem jsme jeli směrem na Florenc, kde jsem je opustil a odjel jsem do Karlových Varů. Byl to pěkný výlet a rád si ho někdy zase zopakuji. .-)))
