Původně jsem plánovala jet do Egypta - exotika, romantika a dobrodružství!!! Kde bych něco takového hledala v Čechách že? No a představte si, že jsem to našla a ještě mnohem víc!!!
U Eldy a Beru.
Vše bylo připravené a dohodnuté, hlídání kočiček zajištěné a tak jsem v pátek vyrazila rovnou z práce (hodný šéf mě pustil o chvíli dřív, abych stíhala dřívější autobus) a tak jsem vyrazila v 13.45 přímým busem z Florence do Hlinska. Jelo se dobře, i když jsme během cesty nabrali trochu zpoždění, takže Elda s Beru při čekání na mne trochu vymrzli, ale dorazila jsem v pořádku po půl páté. Přivítání bylo vroucí a Elda se jako romantický hrdina chopil mého zavazadla, takže jsem si mohla v poklidu kráčet s Beru po boku a vykládat co nového :) Hrdinou se Elda ukázal být i později, kdy mne zachránil tím, že mi poskytl svou paměť! Tedy zjistila jsem, že jsem si sice vzala náhradní baterii do foťáku, zato jsem si nevzala ani jednu paměťovou kartu. A naštěstí se u Eldy jedna našla. Na oplátku jsem mu zkontrolovala jeho nočník. No a na závěr večera jsem si vyzkoušela Eldův úžasný a skvělý Bioshock :))
Hned v sobotu mě začali pěkně prohánět - díky zapůjčenému kolu jsme se mohli ve třech vydat na výlet. I když na začátku bylo potřeba vyřešit výšku mého sedla, neboť Elda v optimistické víře mi ho nechal poměrně vysoko. No a dolu ho dával na dvakrát, protože pořád nemohl uvěřit, že jsem opravdu tak malá :oD Přes nepřízeň počasí jsme vyrazili směr Veselý kopec. No když jsem šlapala do toho kopce, tak jsem zrovna veselá nebyla. Ovšem v cíli bylo super, akorát se pořádal jarmark. Díky kouzelné modré kartičce jsme vešli do skanzenu, obdivovali starodávné vybavení, ochutnali čerstvě upečené koláčky, mrkli na kravičky a všeliké další okoličnosti. Nakonec nás místí stánek zásobil medovinkou a pak jsme spočinuli U kováře Matěje a pochutnali si - já na kachničce, Elda s Beru na parádní porci smaženého sýra.
Pak jsme se zase vydali dom, kde jim naštěstí topili, takže jsem se pěkně zahřála z toho zmoknutí, které nás cestou potkalo. Pohodlně jsme se usalašili v postýlce a Elda vybral hezkou pohádku, kterou nám pustil v TV.
Po odpočinku jsme se pustili do výroby domácího medovníku *megaslint*. Já s Eldou jsme louskali ořechy, Beru se vrhla na ten zbytek - příprava těsta, náplně, válení, pečení, mazání, zdobení.... výsledek vypadal nádherně, teď ještě nechat ho těch pět dní rozležet... *megamegamegaslint* Ale vydrželi jsme, sice s vypětím všech sil.. :))
Večer jsme dali ještě Piráty z Karibiku, které jsem naprosto nechutně prohrála... jako později mnohokrát...
V neděli jsme vstávali docela brzo, protože nám jel vlak do Jihlavy. Rychlíkem jsme dorazili do města něco okolo desáté, prošli se na náměstí a dali si brzký oběd u mekáče (ňami ňami ňami). Pak jsme seběhli do údolí a šli do Zoo, která je úplně super parádní!!! hned na začátku nás uvítaly kočičky, včetně dvou mláďat levharta sněžného!!! (*mazli mazli mazli*) Šli jsme dál a dál, fotili a fotili, až jsem zjistila, že jsem si asi přeci jen měla vyprázdnit tu kartu ve foťáku... no vyfotila jsem přes sto fotek, jedno video s vydrou a bylo plno, takže zbytek prostě dofotila Beru. Jinak musím pochválit dětský koutek, tobogan je super!!! Hrdinně jsem se vrhla do té černé temné roury a věřte nevěřte - na konci jsem našla světlo!!!! a třikrát!!!! no vyblbli jsme se tam všichni :D
Elda s Beru pak ještě napsali pár pohledů rodině, a poté jsme opustili zoo a zamířili do vyšších sfér.... přímo o 186 schodů výše na jihlavskou věž, která díky dnům evropského kulturního dědictví byla přístupná zcela zdarma :)) Pěkný výhled, pěkná výška, jen Beru se nechtěla moc vyklánět přes zábradlí, že prý jí to nedělá dobře bo co.
Cestou zpátky jsme ještě stihli odpolední svačinku u mekáče (vidíte jo - dvakrát za den v mekáčii!!!!! rajský den!!!!) a pak se nechali svézt trolejbusem na nádraží a šup hup zase na vlak. Tak skončilo úžasných 6 hodin v Jihlavě. Kupéčko v rychlíku do Havlíčkova Brodu bylo parádní, sem si hodila šlofíka. Motoráček, na který jsme přestoupili, už tak super nebyl, dokonce nabral zpoždění... ale přesto nás spolehlivě zase dovezl do Hlinska.
Cestou z nádraží jsme to vzali přes tiskárnu a pomohli Beru s uklízením, a pak se vydali na to jedno... k Hubertovi. Zákeřně nám natočili dvanáctku, Elda si dal super česnečku a my s Beru delikatesní salátek... a tak se hrálo hovno a popíjelo pivko. Ten večer se Elda dozvěděl pro něj úplně novou věc - když se řekne, že se jde na jedno, tak se myslí to jedno poslední, ale už se nic neříká o tom, kolik si jich člověk dá předtím. Takže zcela podlehl té mylné představě jednoho piva, až si dal čtyři :)) Beru zvládla dvě velká a jedno malé a já dvě malé... nicméně některé z vás asi nepřekvapí, že cestou domů jsem byla nejvysmátější já :)) to víte dvě malé dvanáctky :)))
Přesto jsme ještě zvládli zahrát Piráty s medovinou (zase jsem to projela :))
Pondělí začalo jakýmsi příšerným zvukem někdy ve čtyři hodiny ráno, který jsem ale ihned zaspala. Jak jsem později zjistila, byl to únos Eldy, který díky tomu zvuku zmizel a objevil se až na oběd. Když jsem se normálně probudila, byla jsem s Beru doma sama!!! Udělaly jsme si snídani, pustily počítače a začala domácí pohodička :) Já si dala sprchu, nechala si namazat záda a později jsme vzaly kola a vyjely na nákup pro droždí, aby se mohly péct makové koláče. Nakoupily jsme toho hromadu, až na to droždí :D Takže zase musel zasáhnout Elda - záchrance a hrdina - a droždí koupil cestou z práce.
Hráli jsme osadníky (byla jsem totálně poražena), dívali se na film Next (podle mne naprosto super!!!) a večer jsme s Beru vyrazily pěšky na spinning - pršelo, takže se nedalo jet na kolech. Trochu jsem se obávala, zda přežiji, ale přítomná velice příjemná instruktorka mi vše vysvětlila, a pak už se vyrazilo na Rammstainy a jelo se úplně skvěle. Bylo to báječné, pěkně jsem se zapotila, ale přidáváním rozumné zátěže jsem to zvládla tak akorát, ze jsem byla sice vyčerpaná, ovšem příjemně. Už jsem se těšila na středu kdy se mělo jít zase :)
Úterý jsme se rozhodly zasvětit houbám, tak jsme se po snídani s Beru zvedly a šly se projít do hlineckého lesa, kde však byl celkem zásadní nedostatek prašivek, natož pořádných hříbků. Naštěstí nás zachránil taťka od Eldy (asi to zachraňování mají v rodině), který zrovna když jsme se vracely odjížděl na Kocourov. Neváhaly jsme ani minutu, přiskočily mu do auta a zamířily do houbovějších lesů. Kocourov nezklamal a našly jsme toho dost na houbové řízky i na kyselačku *slint a ňami*. Celkem jsme tak proběhaly přes tři příjemné hodinky po lese, i počasí nám celkem přálo, pršelo jenom chvilkami a naopak se i vyskytlo sluníčko :)
Odpoledne tedy bylo zasvěceno zpracovávání hub, čehož se chopila Beru, tak jsem se pro změnu chopila Eldy a věnovala mu reiki terapii, abych ho nabila energii. Svůj prožitek pak popsal jako hromadu psychovln a vrhnul se na zametání a uklízení.
Pak společnými silami jsem já s Eldou obalovali houby, zatímco Beru spravedlivě odpočívala a poté se zase ochotně a záslužně dala do smažení houbových řízečků a vaření polévky.
Po vydatné a hlavně výborné večeři jsme dali osadníky (moje totální prohra) a připravovali se na spánek. Elda s Beru mě ještě ukecali na americké žolíky v pyžamu na posteli - zase mě nenechali vyhrát, smetanu slíznul Elda. A ani mě nenechali se dívat na to, jak vyrábí děťátko :(
Středa započala poklidně a deštivě, a vzhledem k tomu, že Beru dostávala chutě na zrající medovník, tak se dostalo na pečení makových koláčků - tedy vyšly z toho KOLÁČE!!! obrovské s HROMADOU máku!!! *ňami ňami ňami*. Udělala tedy jak makové tak pro sebe tvarohové - ona je opravdu tak šikovná!!!!
Elda nás zase vytáhl na kola - nic zlého netuše jsem souhlasila s krátkou projížďkou. Co do kilometrů sice krátká byla, zato jsme překonali snad všechny výškové rozdíly v Hlinsku... na druhou stranu dolů to jelo parádně :))) (vžůůůůůůůůůůůůůůům). A do večerního spinningu jsem si stačila odpočinout, takže když jsme povečeřeli a odpočali si, naskočily jsme s Beru na kola a hurá do tělocvičny. Zahřála jsem se pěkně, zaposilovala svaly a jak se to pak večer spinkalo :))
Čtvrtek také započal lenivěji, přeci jen tolik pohybu a vzrušení najednou :)) Co ale bylo vynikající - byl čas na medovník!!!!! Vrhli jsme se na něj s chutí ihned po ránu!!!! Tedy Elda dostal svůj díl do práce na snídani, my s Beru jsme posnídaly doma :))
Pak jsme vyrazily na nákupy do města, obešly krámky, nakoupily pár drobností - jako hromadu pásků, pak nějaké čaje, jídlo, rum a v hlineckém betlémě jsem v čajovně objevila sítka na čaj z rákosu s držáky na obou stranách, tak jsem si hned pořídila.
Cestou domů jsme si ještě v cukrárně koupily malý zákuseček na cestu a pěšky zase zamířily zpět. Po návratu Eldy domů jsme si zahráli dračí hrad (no zase jsem to prohrála... resp. nevyhrála, Beru byla jasný favorit od začátku). Pak jsme si k Účastníkům zájezdu dali medovník a úžasnou ledovou kávu a užívali si této pěkné komedie :))
Jinak Elda se projevil zase jako hrdina a zachránce - do chodby vlétl malý ptáček a přichytil se na mucholapku. Elda ozbrojen těžkými koženými pracovními rukavicemi ho odlepil a vypustil před dům - a nyní již vše bylo v rukou božích :)
Nakonec nás Elda přesvědčil, že vyrazíme na kolo, a tentokrát jsme zamířili trochu dál - podívat se na vesnici Ležáky. Počasí přálo, sice byly zase cestou kopečky, ale pěkně se to střídalo - nahoru dolů, nahoru dolů... :) Když jsme dojeli na místo, akorát vysvitlo sluníčko, takže vyšly pěkné fotky a musím říct, že se mi opravdu líbilo pojetí památníků - vytesaný kříž do kamene. Pokochali jsme se tímto pietním místem a šlápli do pedálů na cestu domů. Po krátkém osvěžení a především převlečení ze spoceného oblečení jsme se vydali do nejbližší občerstvovny - restaurace u sjezdovky. Hezky na pivo, krokety, topinky a Lunch money - moje oblíbená karetní hra, kde se malé holčičky perou o peníze na svačinku, kopou do sebe, škrábou se... A Elda nezklamal, jednalo se o jídlo a tak nakonec celkově zvítězil :))
Vrátili jsme se domu a - cenzored - a pak šli spát.
Vzhledem k pozdnímu včerejšímu uložení se do postele jsem Eldovi jeho ranní vstávání nezáviděla a pro jistotu dospávala i za něj. Bylo
jisté, že dorazí z práce dříve, abychom mohli odpoledne vyrazit na Kocourov. Počasí bylo nádherné, takže když jsme zabalily potřebné věci do baťužků, nasedli jsme
na kola a vyrazili. Cesta uběhla rychle, Kocourov nás přivítal s otevřenou náručí a vůní hub, takže zatímco Elda se zmocnil sekačky na trávu, my s Beru jsme se zmocnily
nožíků a houbových košů a zapadly do lesa. K naší velké radosti, přes nepříznivé předpovědi o výskytu hub na Vysočině, jsme přeci jen našly pár pěkných kousků a měly
se po návratu na chalupu čím chlubit. Hladový pyroman Elda již stihl zapálit ohníček a tak jsme si opekli špekáčky - ňami ňami - a na kolech vyrazili do Rovného na pivko.
Na nápojovém lístku mě zaujal vaječný koňak za 17,- Kč, tak jsem pozvala i Beru. Hráli jsme Lunch money... no jediné co si pamatuji, že já jsem zase nevyhrála :)) A řeknu
Vám, že ta jízda domů na kolech potmě, po pivě a vaječňáku.... ještěže jsem měla celou silnici pro sebe :)) tedy až na jednu chvilku, kdy jelo v protisměru auto, ale i to jsem
zvládla :)) Pak jsme ještě chvíli obdivovali nádhernou oblohu plnou jasně zářících hvězdiček a šli spinkat. No Elda nám tedy ještě před spaním pustil na PC pár kreslených
pohádek jako Princ železný ocas a já po jejich shlédnutí určitě spát šla. Co dělali ty dva, tak to se budete muset zeptat jinde ;)
V těch deset hodin ráno se vstávalo parádně, po nočním deštíku bylo trochu mokro, ale to nás neodradilo a tak jsme se s Beru naladěny včerejším úspěchem po snídani opět vrhly do lesa. Tak tedy procházka to byla pěkná... no i pár hříbků se našlo... Eldův tatík byl úspěšnější, což ovšem mělo tu výhodu, že když si ty houby našel, tak si je také zpracoval a poobědvali jsme houbové řízečky. Elda mezitím pokračoval v sekání trávy, a hlavně Beru pomáhala sbírat švestky.
Brzy odpoledne jsme zase naskočili na kola a vrátili se zpět do Hlinska. Modrá obloha, slunce svítilo ale ten protivítr... člověk šlapal na kole a to málem stálo!!! Cestou jsme navštívili rozhlednu u Trhové kamenice - 39 m (resp. celkově 55 m), 184 schodů a statečná Beru překonala svůj strach z výšek a vyběhla to s námi až nahoru. Rozhled překrásný, vítr námi kýval sem a tam... :) Pak jsme dostali chuť na smažák a chtěli se stavit U kováře Matěje, avšak probíhala zde jakási svatba (proč jen to ti lidé dělají???), takže jsme si dali jen zmrzlinu. Já tedy měla extra míchanou - vanilkovo jahodovou :) Cestou u Veselého kopce jsme narazili na značku odbočky na židovský hřbitov, a tak jsme si zapsali další poprvé, a jeli se tam podívat. Příjemné a zajímavé místo, překvapilo nás, že tam byl i jeden čerstvý hrob.
Sprcha, výměna šatstva, celkové zkulturnění příšeráků a hurá do hospody v Hlinsku, ta to snad zachrání!!! Nevěřili by jste tomu, ale také u sjezdovky se konala svatba, a tak jsme zamířili dále... další svatba... zavřeno... sjezd motorkářů (Harde, uděláš nám večeři? ;))) a zachránila nás restaurace na náměstí. Ovšem výběr výborný jak v jídle tak v pivu. S Beru jsme zkusily patnáctku - ňami a jídla ňami ňami ňami :)) Také eldova alžírská káva byla úžasná.
Posilněni a někteří dokonce přejedeni jsme vyrazili chladným večerem domů. Poslední večer... Vše se tak nádherně vydařilo!!! Na dobrou noc jsme ještě zkoukli Crank (Zastav a nepřežiješ), takže jsem šli spát s adrenalinem pěkně na vysoké úrovni. No co se dělo v noci - cenzored ;)))
Ráno jsem bystře vyskočila, sbalila si věci, nasnídali jsme se, Elda mi vypálil fotky, hudbu a bonus xxx a vyrazili jsme na autobus. Loučení bylo smutné, naštěstí krátké, slzu v oku jsem zamáčkla, oba je řádně objala, autobus přijel a tak jsem odjela :))
A tak skončila moje super dovolená, ale jistě chápete, že jsem si to všechno vymyslela, že mě tam Elda s Beru pořád trápili hlady, nutili šlapat na kole do těch nejstrmějších kopců, musela jsem jim otročit při uklízení, vaření a práci na poli a vůbec je tam pobyt strašidelný a hrůzostrašný, takže ani radši nemyslete na to, že by jste je někdy také navštívili ;))
P.S.: Můj obdiv Eldovi, který mě zvládal při jízdě na kole tlačit do kopce!
