Nočník 12: Jak se může mladý Gandalfák archeologem státi aneb s nohama v blátě

Protože poslední pokusy ve vědecké dráze skončily poleptáním kyselinou a (naštěstí) neúspěšnou výrobou atomové bomby, rozhodli jste se vy, zvídaví Gandalfáci, pro přechod k vědě méně nebezpečné - archeologii. Pro začátek bychom si mohli říct, jak se takoví archeologové dělí:


Pravěký archeolog - najdete ho buď v jeskynních s kostrami neandrtálců, nebo uprostřed města, kde kope středověkou latrínu. Pokud se vydáte mezi studenty, správný pravěkář se pozná podle děravých bot, dredů a vytahaného svetru. V jeho zavazadle byste určitě našli otvírák na lahve a možná i nějaké to pivo.


Klasický archeolog - v našich zeměpisných šířkách se vyskytuje vzácněji než pravěkář, na první pohled je od mudlů k nerozeznání, je třeba si s ním promluvit. Poté vám bude tvrdit, že je za A) úplně normální, za B) nepije alkohol, za C) pravěkáři jsou lůza, co by se měla střílet a za D) nedá pokoj, dokud si nevyslechnete jeho hodinovou přednášku o naprosto úžasném zlomku římské keramiky nalezené ve středověké latríně (kterou, mimochodem, zrovna kope pravěkář). Po bližším prozkoumání u něj najdete vývrtku a prázdnou lahev od vína.



Egyptolog - osoba, která si čte nápisy na mumiích. V životě nebyl ve výkopu, zato viděl všechny filmy s Indiana Jonesem. Egyptologové pijí domácí pálenku, tzv. na červa (nikdy nevíte, co vám ty Egypťani hodí do jídla). Pokud ji pijí málo, postihne je Kletba faraonů, projevující se častými návštěvami toalety.



Dále se všichni tito archeologové dělí na terénní archeology a archeology - teoretiky. Pokud se rozhodnete pro terénní archeologii, měli byste nejprve učinit následující: Vybavit se potřebným alkoholem, lopatkou, vhodným oděvem (tj. modráky po dědečkovi, v případě pravěkářů doporučuji také se týden nemýt a neholit) a vyrazit na přednášku některého ze zasloužilých profesorů nad 80 let věku. Po probuzení na konci přednášky jste se již dostali do správné nálady a archeologického nadšení a můžete se s klidem přihlásit jako dobrovolník na archeologický výzkum.


Co rozhodně nesmí Gandalfák zapomenout s sebou na výzkum:
- potřeby na stanování
- odpuzovač hmyzu
- lopatku - nejlépe hodně starou
- otvírák, případně vývrtku
- léky na bolesti hlavy



Po příjezdu na výzkum se dozvíte následující: Nejbližší autobus domů jede až za dva týdny, jídlo si musíte odpracovat a kdo se nepodřídí, půjde do klády. V díře, která vám byla přidělena zjistíte, že nepotřebujete repelent, protože komáři už jsou imunní, lopatku, protože vám byl přidělen krumpáč a otvírák, protože po práci se chodí na točené.


Z počátku poctivě házíte lopatou, zvedáte kbelíky a těšíte se na objev zlatého pokladu. Když konečně začne pršet a vy se těšíte na odpočinek, neb v dešti by přece ani blázen nekopal, vyfasujete od vedení igelitové plachty a jdete zakrývat jakýsi „profil" …těžko říct, k čemu to je, ale ve finále vypadáte všichni jako příšery z bažin a když se dozvíte, že až do konce výzkumů nepoteče voda, začínáte uvažovat o návratu domů pěšky.


Avšak vidina zlatého pokladu vás nenechá odejít a tak zůstanete a dál s nadějí vzpíráte hlínu. Leč jak se blíží návrat domů, začínáte být poněkud netrpěliví…a jdete se zeptat vedení, kdy už konečně něco najdete. Bohužel se Vám dostane pouze výsměchu a sdělení, že ty střípky a kousky kostí, co taháte z hlíny, jsou onen poklad, a jestli se vám to nelíbí, tak půjdete zítra mýt střepy. Poslední den tedy trávíte s rukama po lokty zabořenýma v bahnité vodě a už přemýšlíte, na kterém infekčním oddělení asi skončíte.


Po návratu domů je třeba nejprve: se umýt, odvšivit, oholit a následuje týdenní detoxikační kůra. Věříte, že to někteří dobrovolně absolvují každý rok? Ti nejvytrvalejší asi začínají přemýšlet o tom, co dělají archeologové - teoretici…ale to zase příště:o)

/Usha