Po chviličce křížení jsem došla k poměrně divnýmu a strašidelnýmu baráku se smuteční vrbou a jezerem ( či co to bylo) posypaným spadlýma lístkama stromů.

Bylo to jak v pohádce ale šla jsem dál :) Po cestě jsem potkala plno papírů, plechovek, petek a různého bor****. Nakonec sem vybloudila až na druhou stranu lesa, ale nechtělo se mi jít někudy, kudyma to neznám, tak jsem chtěla jít druhou stranou lesa zpátky. A ejhle sráz... "Když už tam jsem , tak se přece nebudu vracet" řekla jsem si a pokusila se sráz sejít ... Konečně jsem se sedrápala dolů a??? Došlápla jsem do bažiny, že... Vytáhla jsem postuplně obě nožky a lezla zase na sráz nahoru... Prostě tělocvik jako vyšitý... Ale zase ať to není samý zápor, našla jsem v lese i hříbky :) (sice většinou nejedlý), ale na konci října je to co říct.

Cesta zpátky proběhla super a když sem šla už cestičkou, kterou jsem znala, viděla jsem před sebou zláštní útvar ze šutrů, kterýho sem si buď nikdy nevšimla, nebo jsem chodila jinudy. Nevím sice co to je, ale je to celkem zvláštní a tak jsem si to blýskla taky.

Domů sem došla se smíšenýma pocitama a zapatlanýma botama až někde po kotníky bahnem... a z toho vyplývá, že Orlovský les je fakt děsný :))) A abyste mi věřili, že jsem tam fakt byla, tak jsem se blýskla taky :))

Monasim