Jistě jste všichni poctivě četli první díl příručky mladého archeologa, a proto již jistě napjatě čekáte, co se dozvíte nového o teoretické archeologii.
Rozdíl mezi archeologem terénním a teoretickým je jednoduchý: Terénní archeolog odpadky vykopává, teoretický archeolog je popisuje.
Archeology většinou vede k zaměření na teorii několik faktorů. Jsou to:

- lenost
- nechuť zamazat si ruce
- odpor ke slunci
- chuť buzerovat terénní archeology

K oblibě teoretické archeologie přispívá také fakt, že zatímco terénní archeolog je ten umazanej pán, co na něj maminky ukazují svým dětem, že takhle dopadnou, když se nebudou dost učit, teoretici se při své práci neumažou, nehrozí jim nálet komárů a nemusí u sebe nosit vývrtku, neb se chodí pít do muzejní kantýny. No a kromě toho také slíznou všechnu slávu, protože známý je přece ten, kdo o objevu něco napíše, bez ohledu na to, že to není jeho zásluha.


Teoretického archeologa lze nalézt:

A) v muzeu - nikoli jako exponát (ačkoliv velká část archeologů by tam vzhledem ke svému věku beze sporu patřila), ale ve své kanceláři, odkud nedočkavě telefonuje do terénu ať už konečně něco najdou, že nemá o čem psát. Při vstupu do jeho kanceláře pravděpodobně zakopnete o hromadu papírů, které jsou připraveny k podepsání a archeologa po delším pátrání naleznete za krabicí s muzejními exponáty, které zrovna popisuje. Na jediné volné židli pro hosty se povalují již pět let knihy nakradené z muzejní knihovny, které studenti již pět let marně shánějí.


B) na univerzitě - tam většinou učí mladé naivní studenty, co si myslí, že archeologie je prča za kterou dostanou velké peníze. V kabinetu jej zastihnete zásadně jen mimo konzultační hodiny nad šálkem kávy. Většina pedagogů také vypadá jako muzejní exponáty. Jejich stůl je zarovnán knihami nakradenými z univerzitní knihovny, které studenti již pět let marně shánějí.


Teoretičtí archeologové tedy zkoumají to, co ti terénní vykopali a publikují o tom pravidelně články v odborných časopisech. Napsat odborný článek nedá velkou práci, jakýkoliv předmět může být považován za rituální potřebu při náboženských obřadech, ke kterému si můžete vymyslet veselou historku o krvavých obětech dětí bohům a rázem budete ve všech novinách. Ostatně, jedna paní nedávno zveřejnila svou počítačovou rekonstrukci podoby egyptské královny Nefertiti podle rysů lebky domnělé aristokratky. Je zajímavé, že se dost nápadně podobala její dochované bustě... a co na tom, že se z mumie královny nakonec vyklubal chlap.
Jednou za čas je také vhodné všechny články posbírat a vydat knižně, čím delší seznam vlastních děl v životopisu máte, tím jste pro ostatní zajímavější a váženější, bez ohledu na to, jaké bláboly píšete. Kromě toho své poznatky také přednášíte na pravidelných konferencích, kde vás sice nikdo neposlouchá, zato se tam rozdává občerstvení zdarma. Proto tam taky všichni tak nadšeně jezdí.


Základy psaní odborného článku:
- Časté používání slov asi, možná a pravděpodobně. To vám zajistí důstojný a spořádaný ústup v případě kritiky, nebo když se ukáže, že jste se zmýlili.
- Učinit dílo natolik obskurním a složitým, aby si nikdo na konci nebyl jist, co jste tím vlastně chtěli říct. Můžete potom kritikům tvrdit, že vás nepochopili, nebo že jste nikdy nic takového nenapsali.
- Důležitou součástí jsou také různé tabulky a grafy, které přidají vašemu dílu odborný vzhled.
- Dlouhá bibliografie - můžete si tam vymyslet co chcete, nikdo nebude kontrolovat, zda jste danou knihu skutečně použili.


Tím jsme si shrnuli základy práce teoretického archeologa a v příštím díle se dozvíte, jak toto všechno vlastně vypadá v praxi.

Usha