V přítmí nekuřáckého pajzlu, kdesi na konci vesmíru, seděly čtyři nenápadné postavy. Každý měl před sebou pivo a různé balíčky. Kradmé pohledy ostatních hostů k nim občas zabloudily, zvláště pak, když některý z nich zčistajasna zvolal: „A jsi ve sračkách až po pás!" a drsně se zasmál. Obyčejné oblečení podivných návštěvníků zvláštním způsobem kontrastovalo s výzbrojí místního osazenstva. Sem tam se objevil náznak jistých zvláštností, třeba když v kudrnatém, hubeném dlouhánovi s dobráckým úsměvem mizel již osmý talíř smaženého protosýru. Nebo, když jediná jejich spolustolovnice odříkávala celou databázi jídel a pití zpaměti. Jinak to však byla jen parta podivných turistů.

     Večer pokračoval v přátelském duchu pionýrských táborů, někteří emzáci si čistili zbraně, někteří se rýpali v krku jiným a barman si upravoval svůj nový rudý šátek. Najednou zčistajasna, přerušilo přátelské hry, nepřátelské zabušení na dveře. Nebylo to jen tak ledajaké zabušení, dveře přeci byly otevřeny. Bylo to temné zabušení. Lokál ztichl, jen od jediného stolu se ozývalo, „dvacet, dvacet pět, třicet tři, čtyřicet dva…".
Další temné zabouchání vyrazilo dveře z pantů a mezi futry stál s šíleným výrazem ve tváří Mikromilicentidecikilomegagigaultrasuperhyperšpatňouš. Většina lidí mu radši ale říkala Magor. Za ním se tísnila celé jeho šílená banda vyvrhelů, násilníků, skřepaslíků, delfínů, elfů a jiných padouchů. Všichni s napětím a zatajeným dechem sledovali jeho kroky, když si to zamířil do sálu. Jen od jednoho stolu se ozvalo, „To není fér, Dvoukvítek vždycky vyhraje, on mi kouká do karet". Magor se rozhlédl sálem a zagestikuloval na svou bandu, ta se s zuřivostí šelem a řevem pískomilů vrhla na místní hosty. Začali je obírat o všechny cennosti, ty kteří se bránili masakrovali a ty, kteří se nebránili, masakrovali také.

     Boj se stále vyhýbal těm prapodivným turistům, když v tom si Magor zapálil doutník velkosti Arizony. Jeho modrošedý dým se začal šířit lokálem a za ďábelského smíchu Magora se dostal až k nozdrám podivných tvorů. Všem u stolu se rozšířily nozdry, zmizel spokojený úsměv hubeného jedlíka, všichni měli najednou v očích plamen. První se ozval Garten, vysoký krasavec s kouzelným hlasem, „Pane, jste v nekuřácké hospodě, můžete típnout ten hnus?!"
Magor se otočil a zadíval se na Garta zuřivým pohledem právě kastrovaného býka.
„Cos to povídal ty cucáku" Vypadlo z něj s notnou dávnou slin.
„Říkal jsem, abyste to zatípnul, obtěžujete tím hosty" Zopakoval trpělivě, ale pevně Gart.
To už se za ním začali řadit ostatní jeho kamarádi, po jeho pravici se postavil pevným krokem Dvoukvítek, po levé ruce Eldoran (stále cosi žvýkajíc) a za něj krásná Beruthiel. Magor hvízdl a za ním se začala řadit jeho parta vyvrhelů, přichystaná rozpárat drzé turisty na kousky. První se pohnul delfín Filip, ladným skokem skočil přes turisty, aby se jim dostal do zad. Při té příležitosti se pokusil okovanou ploutví zaplácnout Beru. Další okamžiky bychom měli pro srozumitelnost popisovat zpomaleně a postupně. Všichni si hodili na iniciativu.

     Dalším sotva postřehnutelným pohybem bylo zmizení Garta, Magor začal zaměřovat svůj paprskomet na Dvoukvítka, elf Cinkylink tasil kvantové ukazovátko, Beruthiel se vznesla do vzduchu a vyhnula se tak ráně delfína Filipa. Dvoukvítek si začal svým rentgenovým zrakem prohlížet okolí, pátrajíc po vhodné zbrani. Konečně našel za stěnou rozvod tekutého dusíku k chlazení piva a zamířil k němu. Eldoran se rozhodl pro podpůrný manévr svých kamarádů a strhl na sebe pozornost pojídáním malinových muffinů. Většina padouchů se tak soustředila na něj. Mezitím, Garten díky své teleportační superschonosti a neviditelnosti začal odzbrojovat jednotlivé padouchy. Eldoran se neustále léčil a tak do něho neustále všichni stříleli a řezali. Beruthiel již vcelku slušně utahala Filipa, který zjistil, že má jen omezené množství síly na žertovné skoky a teď se bezmocně plácal po podlaze. Dvoukvítek se za občasného zařvání „Au", konečně dostal k rozvodu dusíku, prorazil pěstí železobetonovou příčku pajzlu a uchopil trubku. Jediným pohybem ji vyrval a začal mrazit padouchy. Za pár okamžiků bylo po boji. Gart výmluvným gestem ještě zašlápl démonický doutník a všichni se na sebe spokojeně podívali.

„Tak co pokračujem ve hře?" Zeptal se Dvoukvítek.
„A nebudeš už koukat skrz karty?" Opáčil Gart
„Jenom, když prohraje Elda."
A tak se vše zase vrátilo do normálních kolejí a naši superhrdinové si mohli v klidu dohrát svou partičku „hovna" v nekuřáckém pajzlu.


Postavy a schopnosti:
Dvoukvítek> Nezranitelnost, vidí skrze vše.
Garten> teleportace a neviditelnost
Eldoran> Umění léčit živé tvory, libovolné přejídání bez následků
Beruthiel> Létání a vynikající paměť