Kapitánův deník, hvězdné datum čtrnáct, tečka, devět, tečka, dva, nula, nula, sedm.
Dorážíme k planetě Domov, kde bude naším prvořadým úkolem nasytit domorodce Dědečka, neboť jeho krmiči Rodiče byly vyslání na tajemnou misi do soustavy Jihlava, na planetu Koncertní síň.
Když jsem tuto misi přijímal, vůbec jsem netušil, co všechno se může stát.
První večer proběhl vcelku klidně, domorodce jsem nasytil a věnoval se průzkumu planety, především kontinentu romanticky nazvaném Lednice. Nakonec znaven průzkumnickou činností jsem usnul zanechavše po sobě menší spoušť a poznámky na zítřejší misi. Krmiči se měli vrátit před poledním slunce lomením a do té doby musel jsem mobilizovat, čekal mě mírný úklid a daleká cesta na Poštu pro informace, zda mi dorazily důležité díly na opravu lodi a pro zprávu od vedení hvězdné akademie. Cesta probíhala klidně, narazil jsem jen na pár mimozemských entit, z nedostatku času jsem se však o kontakt nepokoušel. Na Poště jsem zjistil dvě důležité věci: dopis mi dali, součásti nedorazily, což ovšem kompletně nabouralo průběh následující mise. Budoucí čas byl vyšetřen opravám lodi, která se teď bude muset odložit.
Vydal jsem se na zpáteční cestu, na lodi vládla jistá melancholie a zádumčivá nálada, bál jsem se, aby neklesla morálka a jal jsem se tedy vymýšlet náhradní plán. Doma, jak také říkají domorodci své planetě Domov, na mě již čekali krmiči připravujíc krmi pro Dědečka.
V hlavě jsem měl již přibližnou kostru nadcházejících činností a tak zbývalo jen přejít k činu. Zahájil jsem vyjednáváni s krmičem jménem Otec, potřeboval jsem totiž od něj získat stavební materiál. Vyjednávání se vedlo v přátelském duchu a když jsem vyjasnil své záměry, krmič ochotně souhlasil s poskytnutím materiálu. Materiál - podlahové dřevo - měl být rozmístěn náhodně, volně, ložně, na přilehlých měsících s prozaickými názvy. Tak jsem prozkoumal Dřevník, Stodolu, Půdu a Půdičku, Bezmyší komůrku a nakonec i Dřevník II.
Slavil jsem úspěch, avšak malý, na měsíci se nacházela pouze dvě čtyřmetrová podlahová prkna, což rozhodně nemohlo stačit k realizaci mého plánu. Možná bych měl konečně čtenáře zasvětit do svého plánu, tedy chtěl jsem provést zásadní úpravu interiéru lodi a to tak, aby vevnitř vznikla pohodlná postel, bez nutnosti manipulovat sedadly. Plocha nutné dostavby dosahovala podle výpočtů něco málo přes dva metry čtvereční.
Jedinou další možnost skýtala orbitální stanice Kasalova pila, avšak ta od hvězdného času dvanáct, tečka, nula, nula zavírá své doky. Začal závod s časem. Zážehová sekvence proběhla bez problémů. Od motorů se však ozýval zvláštní pískavý zvuk.
*Poznámka: Musím zavolat do strojovny ať se na to šéfinženýr podívá.
Naštěstí nejde o nic vážného a nic nám tedy nebrání v cestě. Zdaleka jsem nečekal tak hustý provoz a připouštím, že jsem musel ve třech situacích zariskovat a s pomocí úhybných manévrů minout několik zmatených plavidel. Na stanici jsme dorazili včas a hned se mě ujal příjemný průvodce a prodavač v jedné osobě. Zásoby měli skutku veliké, stačilo si vybrat, zaplatit a jet. Vzhledem k tomu, že jsem nepotřeboval to nejvzácnější co měli, neboť prkna samotná nebudou odhalená, zvolil jsem vyspravovanou borovici o síle dvou centimetrů, celkem osm třímetrových prken. Chvilku jsem pomalu manévroval ke skladišti, neboť jedna příslušnice cizí rasy očividně neměla moc zkušeností s navigací a své plavidlo, ač popředu odstavila velmi nevhodně. Naštěstí jsem zacouval bez kolize a nikdo nebyl zraněn. Měl jsem materiál, měl jsem nástroje, měl jsem přístroje, měl jsem elán a měl jsem hlad. Nic mi tedy nechybělo a mohl jsem se pustit do stavby.
Prvním krokem byla pečlivá práce s přístrojem měřícím délky a míry. Zaznamenal jsem si rozměry, avšak svůj kapesní počítač jsem neměl po ruce, tak využil jsem barbarského papíru a tužky. Pomocí zaznamenávacího zařízení „zednické tužky" jsem zaznamenal příslušné rozměry na prkna, chopil jsem se pily. Jak já jim nařezal, na to jen tak nezapomenou.
Po chvíli řezání prken na příslušné délky mi vzniklo pět prken o délce sto padesát pět centimetrů a pět o délce sto dvacet dva centimetrů. Zespodu jsem k jednotlivým pěticím přišrouboval samořeznými vruty dvě příčná prkna. Avšak u pětice kratších prken jsem pomocí dvou příčných prken spojil pouze čtyři. Pátá příčka bude na pantu, čili sklopná.
Zpočátku jsem vymýšlel sklopné i podpěry, takzvané nohy, bohužel po realizaci této myšlenky jsem viděl, že je to nesmysl a stabilita celé konstrukce byla ohrožena, nemluvě o zvýšené váze. Uchýlil jsem se nakonec k šesti „nohám" z hranolu o rozměrech pět a půl na pět a půl. Do výšky má celá konstrukce čtyřicet jedna centimetrů. Když se zamyslíme, je jasné, že dřevěná vestavba je sama o sobě příliš krátká na spaní, avšak v tom spočívá můj plán, neboť opěradlo trojsedačky (tzv. lavice) je sklopné dopředu, čímž pádem vznikne něco jako stolek v prostředku plavidla. Na sklopenou sedačku jsem napojil právě onu vestavbu čímž při sklopené sedačce vznikla plocha o délce sto devadesát centimetrů, s možností přetáhnou nohy přes okraj. Vznikla tak také schovaná úložná plocha pod touto ložnou plošinou. Nakonec jsem vestavbu pokryl kobercem v barvě interiéru a základní práce byly hotovy. Nakonec doplním molitanem a hurá na další mise tam, kde se dosud nikdo nevyspal.

Možná se vám zdá, že jednotlivé práce byla otázka okamžiku, avšak věřte, že bez přesných plánů, s řezáním baj voko a průběžným vymýšlením dalších hovadin jako jsou rozpojovací panty, ohebné nohy a jiné vymyšlenosti to byla práce urputná. Ruce mám velmi jemně rozřezané ostrými hranami vrutů. Záda mě bolí tak, že se bojím narovnat a věčně zvedání jednotlivých ploch do plavidla kvůli přeměření a zjištění, „jak to sedí" dalo vcelku zabrat mým bicepsům.

di.Quedlannister