Noční můry zná snad každý. Nejsou vůbec pěkné. Takové hnědé nebo černé a ošklivě chlupaté, a kolem světel jich poletujou desítky. Nejhorší je taková můra co vlítne do místnosti. Člověk ne a ne ji vyhnat a vynášet potom mrtvolku takový obrovský můry .. fuj. Ale porovnejte to s motýlama. Proč si myslíme, že můry jsou škaredé a motýli krásní. Vždyť když si od motýla odmyslíte křídla tak je to úplně stejná chlupatá obluda jako můra. A jsme u toho. Když jsou krásní motýli tak musí být krásné i můry. Nebo ne? Vezměte si co je jen druhů můr. Mezi nimi se určitě nějaká ta krásná musí najít. Třeba taková ...

Když mi bylo pět let, bydleli jsme s rodiči v bytě 3+kk. Kdo ví, jak se byty označují, ví že to kk znamená, že obývák s kuchyní jsou v jedné místnosti. Tu kuchyň jsme měli oddělenou obývací stěnou a dveře z této místnosti na chodbu byli v části obýváku ... ... A já malá pětiletá holčička byla sama v kuchyni. To by nebylo ještě tak divné, ale horší bylo, že byl někdo v obýváku. Slyšela jsem kroky a šátrání a škrábání do skříně a do zdi. Co to je? Bála jsem se a po delší chvíli se odhodlala podívat se. Obešla jsem skříně na stranu kudy se vchází do obýváku a kdybych neměla noční košilku ale pyžamo, tak bych si určitě cvrkla do kalhot. Stál tam v rohu a díval se na mě Kostlivec! Lekla jsem se a schovala se zpátky do kuchyně, až na druhou stranu k oknu. To ale taky nebyl nejlepší nápad, protože teď, když o mě kostlivec vědel, mě chtěl dostat a tak šátral usilovněji až našel mezeru mezi skříní a zdí. Jeho dlouhá kostnatá ruka tam začala mávat vzduchem, prsty zahnuté do spárů, jak mě chtěl chytit. Bála jsem se čím dál tím víc, ale věděla jsem, že moje maminka je v koupelně a že když se tam dostanu ochrání mě, a třeba i půjde dát kostlivci za vyučenou, za to že mě děsí. A tak jsem se rozhodla, že se odtamtud musím dostat ven, ale bála jsem se, že jakmile opustím kuchyň, kostlivec se na mě vrhne. Šátrání mezi zdí a skříní ustalo a tak jsem se odvážila jít se podívat kde kostlivec je. Vykoukla jsem zpoza skříně a zjistila, že stojí stále na tom samém místě. Ale opět se na mě podíval a já se zase musela schovat. Znovu začalo šátrání a já koukala na ten pařát. Takhle se to opakovalo ještě asi dvakrát nebo třikrát, ale pak jsem se rozhodla, že to nesmím odkládat. Co když ho napadne, že tu skříň může obejít a potom mě bude mít v pasti, protože bych neměla kudy utéct. A tak jsem se nadechla, vykoukla a po zjištění, že kostlivec stojí zády ke mě, jsem se rozeběhla. Otevřela dveře, utíkala po chodbě a v koupelně se vrhla mamce do náruče ... ... A pak už si víc nepamatuju. Nejspíš jsem se probudila počůraná strachy :) Teď se tomu směju, ale ten den jsem tenkrát byla přece jen trochu mimo. A několik dní po tom snu jsem se bála být večer sama v kuchyni a obýváku. Vždycky jsem se nejdřív podívala jestli tam ten kostlivec doopravdy není. Jak tušíte, naštěstí nebyl. A já se z toho dostala ...

Je to pro mě jediný sen, který si tak podrobně a přesně pamatuju celou tu dobu. Je sice pravda, že se mi od té doby zdál dvakrát znovu (v cca 12ti a 16ti). Ale byla jsem starší a tím, že jsem věděla jak to dopadně jsem to už brala jen jako takový opakování. A navíc jsem si jistá, že to nebylo ani naposledy, že se ho v noci ještě někdy v budoucnu dočkám a budu si ho pamatovat ještě opravdu dlouho. Některé noční můry se totiž nezapomínají :) a navíc .. já na tuhle vzpomínám opravdu velice ráda :))

/Beruthiel