Původně neměl tenhle nočník vůbec vzniknout, ale nakonec jsem se rozhodla, že o tenhle zážitek vás nemůžu připravit…a začneme hádankou, kdo vyluští název nočníku než dočte do konce, má u mě bod:o)

Jak možná někteří z vás vědí, Gartův brácha ulovil v Anglii sličnou Ukrajinku a poté, co se rozhodl, že se s ní ožení po ukrajinském způsobu nás pozval na svatbu. V Praze na letišti jsme ještě bohužel netušili, že na celý víkend opouštíme civilizaci a Gart se těšil, jak si v zahraničí potrénuje angličtinu (ještě že Usha dokáže přečíst tištěnou azbuku, jinak by Gart očurával na Ukrajině rohy, protože by nenašel ani záchod:o)). Jazyková indispozice místních obyvatel se projevila už na Kyjevském letišti, kdy jsme se chtěli jedné uniformované slečny zeptat, jestli "opravdu musíme vyplňovat ty stupidní imigrační papíry" (to asi kdyby nás místní blahobyt uchvátil natolik, že bychom se nechtěli vrátit) a místo odpovědi jsme uviděli jen nechápavé "Héé?"…no dobře, do země nás nakonec pustili, ale dalo to dost přemlouvání.

Cestování po Kyjevu bylo také veselým zážitkem, začali jsme v mikrobusu, který vyjede vždycky když se naplní (v Egyptě se tomu říká sběrný taxík, to vám taky někdy popíšu:o)), metro vypadalo skoro jako doma (koneckonců, v Praze takovýhle práce dělaj Ukrajinci ještě teď, koho by překvapilo, že nám kopali i metro). Navíc mají jen větší tlačenici a speciální lítací dveře, které vám při vhodném puštění přeskládají obličej. A na závěr maršutka, autobus zastavující jen na zběsilé mávání a skákání do silnice.

Letiště i to, co jsme zatím viděli z Kyjeva, vypadaly, až na všudypřítomnou azbuku, civilizovaně, bohužel ta okrajová část, kde jsme byli ubytovaní nikoli. Toulaví psi v hromadách odpadků, lesoparčík jak vystřižený z katalogu cestovky v kapitole "Adrenalinové výlety" a rozvaliny komunistických ozdravoven. A v jedné takové jsme bydleli:o) …no dobře, to byl vtip, ta naše byla pěkná, čistá, opravená….a kromě ubytovaných svatebních hostů prázdná. Není nad vydělávající podnik.

Další den začal ranním přesunem k obřadní síni, dostavili se všichni, nevěstu neunesli, ženich neutekl, takže je nakonec oddali, zvládla jsem i předat kytici ve správný okamžik a Gart na cestu zpět vyfasoval obřadní chleba (ještě trochu posypat moukou a vypadal by jako pekař). Po polední relaxaci přišla na řadu pravá, nefalšovaná ukrajinská veselice…vodky byl dostatek, zato pivo po důkladné Gartově kontrole začalo nebezpečně docházet (pro příště si budou pamatovat, že mu musí přivalit sud desítky z Poličky). A přišly na řadu i obávané společenské hry…jak člověk najednou zalituje, že nekouří a nemůže utíkat ze sálu na cigáro. Nejednou jsme byli donuceni tančit (v dungeonech to jde nějak líp), došlo i na pánský striptýz, boj o nevěstinu kytici (uhnula jsem:o)) a chytání ženichova podvazku: v tomhle případě už to dopadlo hůř, ženich záměrně mířil na bratra (asi pomsta), tudíž jsem musela následně odhalit pravou nohu a nechat si ho zubama navléct…Uf. V následujících hodinách se již nic zvláštního nestalo, překvapivě se opil jen JEDEN strýček a také došlo pivo. Naštěstí se v nastalé panice našla ještě jedna basa.

Druhý den ráno následovala ještě tradiční svatební snídaně. Těšila jsem se na konvičky s čajem a kávou, místo toho však na stolech byla zase jen vodka ….a oni ji skutečně snídali! Nevím která tetička ze mě byla zklamaná, když zjistila, že si nedám ani vodku, ani víno a zarytě trvám na své minerálce. Ani do kafe jsem si nenechala dát koňak, reputaci musel napravovat Gart, který posnídal pivo.

Odpoledne jsme jeli na výlet do centra Kyjeva. Zvládli jsem vystoupit ve správné stanici, pokochali si místní nevkusnou architekturou, prošli se po hlavní třídě - Kreščatiku, dali si oběd u McDonalda (Eldo, neposlintej monitor), objevili utajené podzemní nákupní středisko (skutečně to zvenku vypadalo jako obyčejný podchod) a pak už nás čekal návrat domů.
Co říci závěrem. Svatba jako tahle je rozhodně zážitek na celý život a každého svobodného účastníka přesvědčí, že tudy ne, přátelé. Jestli se někdy vdám, tak to rodičům oznámím mailem. Howgh.





P.S.: Název je: Speciální východní nočník čili Ukrajinská svatba. Kdo má bod?

Usha (a fotograf Gart)