Musím říct že tento Džbánov byl prostě

Z Prahy jsme vyjížděli ve středu brzy po obědě - Gart s Ushou mně vyzvedli na Opatově a tradá do Hlinska pro Eldu :) Zlaté květnové svátky a zlatí zaměstnavatelé, kteří nám poskytnutím dovolené umožnili vytvořit si tento úžasný prodloužený víkend.
Cesta začínala celkem nevinně, plna radostných plánů na hraní her, grilování a výletování. I když již některé Ushiny poznámky dávaly tušit vliv podivných energií a možných budoucích temných spádů naší malé kamarádské společnosti. I Gartova poznámka o jeho vynálezu, který si v brzké době nechá patentovat a profitovat z toho budou všichni gandalfáci, byla varující. Avšak prozatím ukolébáni pěkným počasím a příjemným průběhem cesty jsme si užívali toho příjemného očekávaní relaxace a odpočinku.
Protože Beru měla ještě ve středu noční, v Hlinsku k nám nastoupil pouze Elda. Cestou byl zamlklý, kupodivu ani vyzvednutí piva v Poličce ho příliš nerozveselilo, až si Gart uvědomil, že se Eldovi nedělá v autě dobře, a také tím vysvětlil Eldovu zelenavou barvu v obličeji. Džbánov nás přivítal s otevřenou náručí a Elda jako znovuzrozený vyskočil z auta a ujal se vynášení věcí i sudů. Pak jsme dostali za úkol vyvětrat a zatopit, kdežto Gart s Ushou jeli ještě na nádraží vyzvednout Kvítka. Ten plnil důležitou úlohu předávání vědomostí zaostalé Moravě (či jaké to vazalské zemi České), takže přijížděl vlakem. Naštěstí o tom Chimerka nevěděla, neboť se soustředila na zkoušky, a tak Dvoukvítek dorazil v pořádku. Zvládli i nákup potravin na víkend, takže hladovění bylo zažehnáno. Mě se podařilo zatopit, vyhnat z ložnice obrovskou vosu a Elda mě zatím bavil svým vyprávěním. Vše se zdálo tak nevinné....

Po příjezdu zavládlo nadšení, že je celá skupina pohromadě a Gart nastínil možnost, že se ještě můžeme rozrůst o Andy, ale toto bylo zatím obestřeno neurčitostí. Narazil se sud, načepovalo se nedočkavcům (tedy všem) první pivo, Gart se ujal vaření a stvořil výbornou čínu z kuřecího masa, ananasu a dobrot všelikých. Zábava se rozjížděla, rozhovory se začaly najednou týkat čím dál tím choulostivějších témat a pak náhle propuklo to, co tu nad našimi hlavami viselo již od začátku - začali jsme . No co vám budu vykládat, spát jsme šli opravdu pozdě, připomínkou večera byla nakonec tajemná pivní kresba.

Ve čtvrtek ráno ráno raníčko, dřív než vyšlo sluníčko, vstali Gart s Ushou a vyrazili pro Beru do práce. Když přijeli, energie znovu zapůsobila, a tak Beru navrhla, že vlastně už ani nemusí jít spát a pustila se do vytváření pivního lístečku. Pozitivní věcí na tom byla mňamózní snídaně, kterou v takto náhle vzniknuvším volném čase Gart pro všechny uvařil - míchaná vajíčka se šunkou a párky, hromada džusu a čaje a kafe co hrdlo ráčí. Včerejší večer byl zapomenut, zábava se rozjížděla a především se rozjíždělo hraní deskovek. StarCrafti zaútočili na naše planety, stavěli jsme hmyzáky i robotnantce a další vojáky a bitva to byla v pravdě nelítostná. Když tu náhle . Pak dorazila radostná zpráva, že Andy je na cestě, která nás vytrhla z našeho konání. Na její oslavu a hlavně že bylo pěkné počasí, pustili jsme se do grilování na zahradě. Já jsem také mimochodem vykonala svou první návštěvu místního hřbitova, kterou jsem později ještě několikrát zopakovala - je to opravdu kouzelné místo.
Pivo teklo proudem, na další partii strategické hry jsme se již necítili a tak přišli na řadu piráti a pak . Po tomto úspěchu se Gart rozhodl vyprovokovat nás k vytvoření gandalfáckého rekordu - nejvíce gandalfáků ve džbánovské sprše. Vzhledem k tomu, že tato akce byla dokumentována, zůstali jsme ve spodním prádle a podařilo se nám nacpat neuvěřitelných 6 gandalfáků do jedné sprchy, a to včetně společného osprchování!!!!
Oslavy tohoto úspěchu byly bouřlivé a tak .

Přesto jsme dokázali načerpat síly vydatným spánkem a ráno v prvních paprscích slunce vyrazit na výlet do Brandýsa nad Orlicí, kde Usha slibovala nám popatřiti zříceniny úžasné a majestátné. Žlutá, modrá, zelená, nohu míjí noha má. Cesta byla veselá, příroda přírodní a pučící, ni živáčka nás nerušilo, a tak si mohli ostatní vyprávět o víceslotových batůžcích, přepadech ze zálohy, hrdinských bitvách a prostě o WoWku :))) Pamětlivý chlapci si ráno vzali antikoncepci, takže ani rozkvetlá řepka jim nevadila. Zrádný terén se objevil až téměř u města, kdy bylo nutno sejít krpál převeliký dolů a vyšplhat se na protilehlý nahoru, neboť tam se nacházel cíl naší cesty - těch pár cihel navršených na sebe a připomínajících zašlou slávu již dávno mrtvých zdejších šlechticů. Cestou jsme také minuli pomník Jana Ámose Komenského a zavřené bludiště.
Obětí krpálů se nakonec stal Elda a jeho kolena, takže po výborném obědě jsme se rozdělili na dvě části - Elda s Beru a Kvítkem jeli vlakem do Ústí nad Orlicí, kde nasednou na autobus do Džbánova, a Já, Gart, Usha a Andy jsme se vydali pěšky zpět. Na cestu jsme se ještě posilnili zmrzlinou, a tak byl náš krok svižný. Dokonce jedna útočná husa donutila Garta s Ushou popoběhnout :) Kilometry tak ubíhaly jeden za druhým, až jsme nakonec zjistili, že jsme předstihli druhou skupinu a budeme na chatě dříve než oni. Z radosti jsem s Gartem uběhla poslední kilometr a tam se Gart chopil klíčků od auta a s Ushou jeli trojici vyzvednout na zastávku autobusu.
Po této vyčerpávající 20 kilometrové jarní procházce jsme doplňovali zásoby tekutin a , potom také a i . Já tedy zmožena jsem nakonec propadla spánku, ostatní si však ještě uspořádali pyžamovou párty, kde a . To vše skončilo soutěží, kterou vyhrál Gart s Ushou - který pár nejdříve usne.

V sobotu jsme se vstáváním příliš nepospíchali, dopoledne bylo zasvěceno píchání - tedy napichování špízů na grilování. Počasí tento den neustále měnilo svou tvář, takže se závisláci alespoň vrhli na deskové WoWko a já se prošla na hřbitov, vyfotila srnky a květenu a relaxovala. Po čtyřech hodinách dobojovali poslední bitvu a tak jsme vyrazili ven grilovat. Ni déšť ni sníh nás od toho nemohl odradit, zpestřili jsme si to také turnajem v šipkách, a špízy se nakonec velice vydařili. Také jsme v dešti podnikli .
Tentokrát k večeru odpadl Gart, a tak se dostalo na karetní dobrodružství v džungli. Pak ještě později večer .

Neděle již byla naplněna nostalgií odjezdu, kterou jsme si však prozatím příliš nepřipouštěli a dali jsme ještě jednu partii StarCraftu. K obědu byl společnými silami připraven lahodný smažený sýr, dopila se poslední piva, započlo se balit, sklízet a uklízet... a pak loučení, neboť Gart s Ushou odvezli Kvítka a Andy na vlak, a pak jsme nastoupili my zbylí. Elda s Beru nás opustili v Hlinsku a Usha hrdinně řídila pak až do Prahy.

Všechno se tedy nádherně vydařilo, zase další úžasné dobrodružství, a nevím na co budu vzpomínat raději - zda na nebo :)))