Vše začalo až neuvěřitelně krásně - vlak jel na čas, žádné zpoždění. Příslib úžasného dne se naplnil do poslední minutky a opravdu jsme si tu sobotu se Žirafičkou užily :)

Vstala jsem brzo brzičko, abych si stihla připravit něco malého k zakousnutí a pak na nádraží v Holešovicích v klidu zakoupit jízdenku na vlak. EC Jaroslav Hašek vyrážel z Prahy v 7.33 a v Pardubicích mě vyložil v 8.34. Na nádraží už čekala Žirafička s autem, trasu cesty nastudovánu, takže jsme ihned vyrazily směr Kuks. Ano, i počasí celkem přálo, jízda ubíhala, na parkovišti nás v pohodě zaparkovali, takže na samotnou akci Slavnosti koní, historie a řemesel Kuks 2008 jsme dorazily krátce po jejím zahájení, tedy v půl desáté. Cena za vstup 120,- Kč nás příliš nenadchla, ovšem zaplatily jsme a začaly objevovat krásy zámku a lákadla slavnosti.

Pro začátek jsme se posilnily paprikovou klobásou a pivem, já si koupila super kovbojský klobouk a Žirda dva kaktusy. Postupně jsme obdivovaly zámecký areál a střídavě výkony předváděných koní a nacvičených představní. Sochy M. B. Brauna na nás shlížely se svých podstavců, zahrada vkusně upravená, v jezírkách rybičky… Ano Žirafička je zákeřná a pozor na ní! Na rybičkách se to naprosto jasně a zřetelně ukázalo! Totiž to dvě nevinná cca pětiletá dítka obdivovala plovoucí zlatočervené pruhy pod hladinou a v toužebné snaze se jich dotknout strkala své prstíky do vody. Žirda neváhala a vrhla se do akce - také své prstíky do vody smočila. Jenže téměř okamžitě je bleskurychle vytáhla s výkřikem „AU ty potvory mě kously!!!!!". Opravdu obdivuhodný výkon, asi tak deset vteřin jsem jí to věřila i já a v prvním okamžiku jsem začala přemýšlet, jestli jsem s sebou sbalila i obvazy. A co vám budu vykládat, děti už do vody nešáhly a rybičky okukovaly z bezpečné pětimetrové vzdálenosti.

Ovšem obdivovat jsme sem přijely především koníky a nakonec jich tu byla hromada. Skokové ukázky, přetahování koně s diváky a ukázka hipoterapie byl jenom menší rozjezd. Naplno to rozjela kaskadérská skupina Caballos a její vystoupení, kdy v plné rychlosti vytrhávali šavle ze země, sekali, házeli nože do terče a na závěr projeli stěnou ohně. Prostě adrenalin a super představení. Neméně obdivuhodné bylo představení tažného koně, konkrétně českomoravského belgického koně a jejich chovatele a trenéra pana Nývlta z Úpice. Obrovská zvířata ovládal v podstatě jen slovními pokyny, poslušně hřebci stahovali a zase nakládali těžké klády na vůz, a vůbec nic si nedělali z hromady diváků, přestože to tedy byli hřebci chovní. Doufám, že tato majestátná zvířata budou stále využívána pro práci v našich lesích.
Oku lahodící byla také představení koní starokladrubských. Dvě dámy v dámských sedlech a historických kostýmech předvedly na černých krasavcích „Pas de deux", kdy v rytmu hudby různě kroužily na louce v sladěných obloucích a dalších kreacích. Následovala vášnivá španělská imprese - tanec s garochou (dlouhá hůl). I zde černý hřebec pod svým jezdcem v rytmu hudby tančil po louce a předváděl svou nádheru, na závěr ještě s tanečnicí, která však běhala po svých :)
Znaveny pobíháním z jedné louky na druhou, sešly jsme dolů k řece na kafíčko, koupily si vynikající babiččin čaj domů a přemýšlely co dále. Koňská akce ještě pokračovala například představením práce policejních koní, koní pro film a podobně, avšak nakonec jsme se shodly, že pro naše potěšení to již stačilo, koníky jsme se pokochaly dostatečně a že tedy zde již nebude dále setrvávat. Žirafička tedy pohotově vytáhla souřadnice blízké kešky, navigaci a udělaly jsme si krátkou procházku na nedaleký zalesněný vršek uprostřed pole, kde jsme tuto krabičku odlovily. Tedy odlovily jsme vlastně lovce, kteří ji odlovili těsně před námi.

No a co tedy s načatou sobotou? Ano jistě JEHO jsme prostě vynechat nemohly. Takže naše další kroky, resp. otáčky, směřovaly za Myšákem do Rokytna. Já nasadila klobouk sobě na hlavu, Žirda Myšákovi sedlo, na sedlo mojí maličkost a vyrazily jsme na procházku do blízkého okolí, ze které mám mnoho super fotek, jak mi to na Myšákovi sluší :)

Takže samá aktivita, dostala jsem docela do těla a už jsem se v pozdním odpoledni těšila, až dorazím domů. Žirafička mě odvezla zase na nádraží, kde jel hned spoj do Prahy, a domů jsem se dostala někdy kolem sedmé, kdy jsem totálně odpadla do postele a v neděli se probudila až někdy kolem jedenácté….

A příště, příště na Myšákovi pojedu klidně i cvalem!

Fotogalerie ZDE

Ještěrka